z denicku vztah
Tak jsem tak přemyšlel co to znamená odpovídat na otázky, nad jejich vyjádřením i nad cílem mého života. Dneska ráno jsem se znovu zamyslel a řekl si co to znanéná vůbec být společností někomu koho mám rád.
Pod vztahem k partnerovi bych si asi mohl vymyslet mnoho ideálních prvků, které by měl partner mít a tolerovat. Po krátké úvaze jsme zjistil, že je to blbost. Pokud již na někoho takové stejně narazím, tak zprvu mne nejdřívé osloví slovně, pak se mi zalíbí vzhledově a poté jej poznávam. V tomto počátku mne nezajímají žadná kritéria, žádné vlastnosti, žádná tolerance, ba ani jeho chyby. Prostě se mi libí nějakým zvláštním způsobem mě uchvátí a to bych nazval jiskrou a počátkem poznání.
Poznání a zalíbení je to oč běží v prvních chvíli. Pak příjde otrkávání, kam až sahají hranice počáteční poznání a kam až sáhá míra tolerance. To se může přemrštit až v osobitý souboj dvou druhů, který muže být zábavný, smutný, tragický nebo pamětihodný. Pamětihodný proto, protože si jej uchováme.
Uchováme si hlavně vzpomínky, na kterých po té stavíme celý vztah. Vztah který počal zalíbením se, poznáním, tolerancí, ale hlavě chutí jít do toho a zkusit to. Zkusit to, že máme dostatek síly poznávat, tolerovat. Pokud přestaneme poznávat zaníká vztah, pokud přestaneme tolerovat začneme porušovat pravidla, které jsme poznali. A tím přicházím na myšlenku, že porušování praivdel, která neznáme, vedou k záníku. Najednou se octneme v situaci, která nemá pro nás východisko, které nemá pro nás cíl a ideál, který jsme si pod prvním poznánám představovali, je pryč. Jednou z velkých chyb je tento ideál se snažit uchovat a směřovat toho druhého k němu. Pokud tato skutečnost nastane, porušíme tím všechna pravidla, která existují. Pravidla přirozeného vývoje.
Vývoj, všichni se vyvíjí ať už společně nebo jako samorosti, ale vývoj nikdo nezadrží. Vývoj znamená dětské sny a představy. Dětské sny proto, protože bez nich bychom dospěli neskutečně rychle a ztratili bychom sílu se za nimi hnát a překonávat překažky, které stojí v cestě. To co nás drží nad vodou jako dospělého jsou představy, protože každý má představu o tom jak žít, jak bydlet, jak pracovat nebo jak se bavit. Ale pokud to přebereme na vztah, znaméná to vyvýjet nové cíle, nové ideály, nové představy. Pokud to takto definuji nikde tu nevidím jedince, nikde tu nevidím vlastní pravidla a nikde tu nevidím ani samostatný život.
Ledaže bychom málo poznali, málo věděli a málo se snažili vyvíjet něco co mohlo být nazýváno společně.
Je zajimavé, že tu nikde nepíší o strachu. Bude to tím, že strach sám za sebe už každý překonal první metou, a po té už jen doufal v podporu, pochopení, toleranci a hlavně poznání toho druhého. Protože v tom asi tkví ten ideál vztahu, že tam takový člověk bude.